Pracovní smlouva: co v ní musí být a co v ní být nemusí
Pracovní smlouva musí podle zákoníku práce obsahovat jen tři věci a mzda mezi nimi není. Většina toho, co lidé ve smlouvě hledají, tedy plat, dovolená nebo výpovědní doba, se do ní dávat nemusí, protože zaměstnavatel má povinnost informovat o tom zvlášť. Text ukazuje, co je skutečně povinná náležitost, co si zaměstnavatel může doplnit jinam a kde vede hranice mezi tím, co se dá sjednat a co ne.
Ve zkratce
- Povinné náležitosti jsou tři: druh práce, místo výkonu práce a den nástupu.
- Mzda povinnou náležitostí smlouvy není, ale zaměstnavatel o ní musí písemně informovat.
- Smlouva musí být písemná a každá strana dostane jedno vyhotovení.
- Odstoupit od smlouvy jde jen do doby, než zaměstnanec nastoupí do práce.
- Informace o dalších jedenácti okruzích musí přijít do sedmi dnů od vzniku poměru.
- Bez písemně sjednané doby trvání jde vždy o poměr na dobu neurčitou.
Tři náležitosti, na kterých smlouva stojí
Zákon je v tomhle stručný. Pracovní smlouva musí obsahovat druh práce, který má zaměstnanec vykonávat, místo nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce. To je celý povinný obsah. Cokoli dalšího je dobrovolné ujednání, které tam být může, ale nemusí.
Praktický důsledek je zásadní. Smlouva o jedné stránce, která obsahuje jen tyhle tři údaje, je platná a úplná. Naopak smlouva na šest stran, ve které chybí den nástupu, povinnou náležitost nesplňuje. Délka dokumentu o jeho kvalitě nevypovídá nic.
Druh práce a proč se vyplatí ho číst pomalu
Druh práce vymezuje, co po vás zaměstnavatel může chtít. Konat práce jiného druhu nebo v jiném místě, než bylo sjednáno, je zaměstnanec povinen jen v případech, které zákon výslovně uvádí. Široce napsaný druh práce tedy dává zaměstnavateli velký prostor, úzce napsaný ho svazuje.
Stejná logika platí u místa výkonu práce. Pokud je sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad ta obec, ve které cesty zaměstnance nejčastěji začínají. Pravidelné pracoviště přitom nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec.
Den nástupu a odstoupení od smlouvy
Pracovní poměr vzniká dnem, který byl ve smlouvě sjednán jako den nástupu do práce. Nezáleží na tom, kdy se smlouva podepsala, ani na tom, jestli zaměstnanec ten den skutečně přišel.
Když zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do týdne o překážce nedozví, může od smlouvy odstoupit. Odstoupení má ale tvrdý časový limit: je možné jen do doby, dokud zaměstnanec nenastoupil do práce. Po nástupu tahle cesta zaniká a poměr už jde ukončit jen některým ze způsobů rozvázání. Odstoupení navíc vyžaduje písemnou formu, jinak se k němu vůbec nepřihlíží. Protože takový obrat přijde často na poslední chvíli, je dobré mít stranou rezervu na několik měsíců výdajů.
Co ve smlouvě být nemusí, ale musíte to dostat písemně
Tady bývá největší nedorozumění. Když smlouva neobsahuje určité údaje, zaměstnavatel je povinen zaměstnance písemně informovat, a to nejpozději do sedmi dnů od vzniku pracovního poměru. Informace se tedy nemusí objevit ve smlouvě, ale objevit se musí.
Okruh je široký. Patří sem označení zaměstnavatele, bližší určení druhu a místa výkonu práce, výměra dovolené a způsob určování její délky, doba a podmínky zkušební doby, je li sjednána, postup při rozvazování poměru včetně běhu a délky výpovědní doby, odborný rozvoj, stanovená týdenní pracovní doba a způsob jejího rozvržení včetně rozsahu práce přesčas.
Dál sem patří rozsah minimálního nepřetržitého denního odpočinku a odpočinku v týdnu a poskytování přestávky na jídlo a oddech, dále mzda nebo plat a způsob odměňování včetně splatnosti, termínu, místa a způsobu výplaty, kolektivní smlouvy upravující pracovní podmínky a orgán sociálního zabezpečení, kterému zaměstnavatel odvádí pojistné. Komu se hodí porovnat nabízenou mzdu s vlastními náklady, najde postup v textu o tom, jak si spočítat hodinovou sazbu.
Odkaz na předpis místo textu
Zákon dovoluje zkratku. Většinu těchto informací lze nahradit odkazem na příslušný právní předpis, kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis. Věta typu „výměra dovolené se řídí vnitřním předpisem“ tedy povinnost splní. Nahradit odkazem naopak nelze označení zaměstnavatele a bližší určení druhu a místa výkonu práce.
Když se údaje změní, musí o tom zaměstnavatel informovat bez zbytečného odkladu, nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti. Neplatí to pro změny právních předpisů a vnitřních předpisů. Probíhá li informování elektronicky, musí být informace přístupná tak, aby si ji zaměstnanec mohl uložit a vytisknout, a zaměstnavatel si musí uschovat doklad o předání.
Doba určitá a pravidlo tří
Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla li písemně sjednána doba jeho trvání. Ticho ve smlouvě tedy hraje ve prospěch zaměstnance, protože bez písemného ujednání se doba určitá nesjedná.
Je li sjednána, platí tři omezení najednou. Poměr na dobu určitou smí být sjednán nejdéle na tři roky, mezi týmiž stranami může být opakován nejvýše dvakrát, přičemž za opakování se považuje i prodloužení, a celková doba trvání takových poměrů nesmí přesáhnout devět let ode dne vzniku prvního z nich. Uplynou li od skončení předchozího poměru na dobu určitou tři roky, k předchozímu se už nepřihlíží a řetěz začíná znovu.
Když zaměstnavatel pravidlo poruší
Poměr se na neurčito nepřeklopí sám. Zaměstnanec musí ještě před uplynutím sjednané doby písemně oznámit zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání. Teprve pak platí, že jde o poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda byly podmínky splněny, lze podat u soudu nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy měl poměr skončit uplynutím sjednané doby. Kdo lhůtu zmešká, o možnost přijde.
Výjimku mají náhrady za dočasně nepřítomného zaměstnance po dobu mateřské, otcovské a rodičovské dovolené, kde počet opakování omezen není, a poměry sjednané mezi agenturou práce a zaměstnancem za účelem výkonu práce u jiného zaměstnavatele.
Změna smlouvy a převedení na jinou práci
Obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy, dohodnou li se na změně zaměstnavatel a zaměstnanec. Jednostranný dodatek tedy neexistuje. Za změnu poměru se považuje i jmenování na vedoucí pracovní místo, k němuž dojde po vzniku poměru.
Zákon ale zná situace, kdy zaměstnavatel převést musí, a jiné, kdy převést může. Povinně převádí například tehdy, pozbyl li zaměstnanec podle lékařského posudku dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci, nebo koná li těhotná zaměstnankyně práci, která podle posudku ohrožuje její těhotenství.
Nepovinně smí převést mimo jiné zaměstnance, kterému dal výpověď pro nesplňování požadavků nebo pro porušení povinností, nebo toho, kdo dočasně pozbyl předpoklady stanovené předpisy pro výkon práce, v tomto případě nejdéle celkem na třicet pracovních dnů v kalendářním roce. Zaměstnavatel je povinen důvod převedení a jeho dobu předem projednat se zaměstnancem.
Dvě práce u jednoho zaměstnavatele
Zákon zakazuje souběh stejné práce. Zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. Nelze tedy dělat totéž zároveň na smlouvu a na dohodu. Omezení neplatí pro další vztah založený dohodou uzavřenou na dobu čerpání rodičovské dovolené nebo její části. Kdo zvažuje výdělek vedle zaměstnání u jiného subjektu, najde souvislosti v textu o tom, jak funguje podnikání při zaměstnání.
Šest věcí, které v pracovní smlouvě překvapí
- Že mzda není povinnou náležitostí smlouvy, přestože o ní musíte dostat informaci.
- Že povinné náležitosti jsou jen tři a všechno ostatní je dobrovolné.
- Že odstoupit od smlouvy jde jen do dne nástupu, ne později.
- Že bez písemného ujednání jde vždy o dobu neurčitou.
- Že se poměr nepřeklopí na neurčito sám, ale až po písemném oznámení zaměstnance.
- Že stejnou práci nelze u jednoho zaměstnavatele dělat současně na smlouvu i na dohodu.
Časté dotazy
Co musí pracovní smlouva povinně obsahovat?
Druh práce, místo nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce. Musí být uzavřena písemně a každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení.
Musí být ve smlouvě uvedena mzda?
Nemusí. Mzda není povinnou náležitostí pracovní smlouvy. Neobsahuje li ji smlouva, je zaměstnavatel povinen zaměstnance písemně informovat o mzdě, způsobu odměňování, splatnosti, termínu výplaty i místu a způsobu vyplácení, a to do sedmi dnů od vzniku pracovního poměru.
Kdy vzniká pracovní poměr?
Dnem, který byl ve smlouvě sjednán jako den nástupu do práce, nebo dnem uvedeným jako den jmenování na vedoucí pracovní místo. Nezáleží na datu podpisu.
Může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit?
Může, ale jen dokud zaměstnanec nenastoupil do práce, a to písemně, jinak se k odstoupení nepřihlíží. Důvodem je, že zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupil bez překážky v práci, nebo se zaměstnavatel o překážce do týdne nedozvěděl.
Na jak dlouho lze sjednat pracovní poměr na dobu určitou?
Nejdéle na tři roky, mezi týmiž stranami smí být opakován nejvýše dvakrát, přičemž prodloužení se počítá jako opakování, a celková doba nesmí přesáhnout devět let od vzniku prvního takového poměru.
Jde pracovní smlouvu změnit jednostranně?
Nejde. Obsah pracovního poměru lze změnit, jen když se zaměstnavatel se zaměstnancem na změně dohodnou. Zákon zvlášť vypočítává případy převedení na jinou práci, kdy zaměstnavatel převést musí nebo může.
Kdy se poměr na dobu určitou změní na neurčitý?
Sjedná li zaměstnavatel dobu určitou v rozporu se zákonem a zaměstnanec ještě před uplynutím sjednané doby písemně oznámí, že trvá na dalším zaměstnávání, platí, že jde o poměr na dobu neurčitou. K soudu lze jít nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy měl poměr skončit.
Ke smlouvě se někdy přidává i závazek nekonkurovat po skončení zaměstnání. Proč za něj musí zaměstnavatel platit a jak dlouho smí trvat, vysvětluje text o konkurenční doložce.
Mohlo by vás zajímat
Text popisuje obecná pravidla podle zákoníku práce a neslouží jako právní rada ke konkrétní smlouvě. Spor o platnost ujednání patří k advokátovi, obzvlášť kvůli krátkým lhůtám pro podání žaloby. Aktualizováno k září.
Zdroje: zákoník práce, zejména paragrafy 33, 34, 34a, 34b, 35 až 41, ověřeno ve dvou nezávislých úplných zněních, v příručce Ministerstva práce a sociálních věcí a v samostatné sbírce právních předpisů, které se ve všech citovaných ustanoveních shodují. Do textu se záměrně nedostaly konkrétní částky ani letopočty, protože se mění, a nedostaly se do něj ani zvláštní režimy pro pracovní poměr založený jmenováním u organizačních složek státu a pro agenturní zaměstnávání, protože mají vlastní pravidla a vydaly by na samostatný text.
